7.den Novosedly - Telč - 115km

28. 6. (so) - Po náročném večeru se nikomu nechce vstávat, ale bohužel víme, že nás čeká etapa prakticky pořád jen do kopce, prostě k nám na Vysočinu. Takže si ještě dáváme snídani, kterou máme zajištěnou přímo v restauraci penzionu. Luboš cítí, že to není ono. Tak požádá o "spravováka" (pivo), což je ve vinařství přání neobvyklé. Ale je mu vyhověno a on to po snídani vidí ještě na jedno, prý aby cesta lépe ubíhala. Jedeme opět dolů na Nový Přerov, abychom se dostali na cyklostezku. Projíždíme Šanovem na Velký Karlov. Bohužel místní silnice jsou dost rozbité, ale vidina blízkosti domova je překonává. Přes Božice se dostáváme do vinařského kraje, zatím převažuje rovinatý profil. Po necelých 40km od startu přijíždíme do malé vísky Vítonice. Zde se nám velice zamlouvá restaurace udělaná ve stylu plážového baru. Zastavujeme a vstupujeme dovnitř. Hned nás vítá pán, který se nakonec na dlouhé roky stane naším novým kamarádem. Jmenuje se Leo a bydlí hned vedle v rodinném domě. Vše je zbudované nově a vzhledem k tomu, že je hodně teplo, rádi usedáme na zahrádce, kde je masivní stůl i židle. Když jsme si dali pivo, bohabojný šéf lokálu nám přinesl nádavkem i klobásy a další pochutiny, které prý včera udili. Stará se o nás jako o vlastní, ani se nám dále už moc nechce. Nálada je skvělá, on nám ukazuje vnitřek budovy, kde má i ubytování. Dohodneme s ním, že určitě někdy přijedeme znovu. Obdivuje nás, když mu říkáme, jakou trasu na kolech máme za sebou. A vzhledem k tomu, že uvnitř má i "zeď slávy" podepsanou zatím jen zpěvačkou Ilonou Csákovou, žádá nás o její doplnění o naše autogramy, což rádi činíme. Kocháme se i pohledem na sympatickou lávku přes potůček a jeho okolí, které má vkusnou parkovou úpravu. Někdo zavelí, že už je bohužel čas vyjet, tak se s majitelem loučíme, děláme foto a vyjíždíme. Kousek za Vítonicemi prakticky končí nížina, tak nás čekají už jen kopečky. Navíc fouká docela silný protivítr od západu, o to je přesun pomalejší. Zdoláváme první větší převýšení do obce Višňové, odtud už stoupání není tak ostré, takže po necelých dnešních 80km přijíždíme do Jaroměřic nad Rokytnou, kde si dáváme pořádný oběd v nám již známé restauraci Corida. Je to díky tomu, že Vláďa tento kraj zná, jelikož pochází právě z Jaroměřic. Po pořádném jídle nás čekají už "jen" naše vysočinské kopce. U Želetavy jsme nad 600m n. m. Ale to už víme, že náš cíl, domov, se blíží. Takže se ještě přehoupneme přes pár kopců směrem na Novou Říši a vítězně přijíždíme do Telče. Shodli jsme se na tom, že se půjdeme na oslavu úspěchu cyklovýletu ještě "vystavit" ke kiosku u rybníka Roštejn u Telče. Po pár pivech a vyprávění zážitků známým se odebíráme každý do svého domova. Unaveni, ale šťastní, že jsme překonali další metu, kterou jsme si určili. Celkově jsme za 7dní ujeli na kolech přes 800km.