2.den - Valtice - Velký Meder (SK) - 172km

23. 6. (po) - Dnes nás čeká letošní nejdelší etapa, proto vstáváme dříve a i když je po ránu docela chladno, po 7 hodině jsme už u prodejny potravin, kde nakupujeme každý snídani. Jelikož nás čeká část etapy přes Rakousko, raději bereme i další potraviny typu banány, sušenky a plechovkové pivo s sebou. Po zahřívací rozcvičce s téměř 100metrovým převýšením před hranicemi, se před námi naskýtá krásný výhled na vinice, jak na moravské, tak i na rakouské straně. Navíc z bývalé vojenské hlásky je zde uděláno muzeum totality, tak si ho zrychleně prohlédneme. Ještě že už přes hranice můžeme bez jakýchkoliv problémů! Taky že je přejedeme, aniž by se o nás někdo zajímal. Za první vesnicí, Katzelsdorfem, ještě přejíždíme kopečky, od Zistersdorfu už je cesta rovinatější a tím pádem i mnohem rychlejší. V dálce je vidět vypínající se vrcholy slovenského Záhoří. I když nejvyšší kopce dosahují výšky jen něco přes 700 m n. m, odtud z výšky jen něco přes 100 m n. mořem vypadají jako opravdové hory. Jedeme po rušnější silnici, v městečku Dürnkrut si prohlížíme aspoň zvenku velice vkusně opravený zámek. Brzy se dostáváme do Angernu an der March, kde přijíždíme k převozu přes řeku Moravu. Převoz pro cyklisty je za 1 Euro. S námi jede i několik aut, většinou s rakouskými SPZ. Vláďa prohodí: "Co je to vlastně za potůček?" Načež se z jednoho "rakouského" auta vykloní asi čtyřicetiletá paní a povídá mu hezky česky: "Chlapče, tento potůček to je Morava". Překvapený Vláďa se už nezmůže na další odpověď. Po sjetí z najížděcí rampy před sebou vidíme slovenský dvojitý kříž s uvítáním v Záhorské Vsi. Neklamné znamení, že jsme na Slovensku. Však to už bylo potřeba, přes Rakousko jsme dostali dost velkou žízeň. Takže pivo Corgoň byla jasná volba. Při hašení žízně se s námi dal do řeči jeden místní štamgast, kterému jsme vyprávěli, odkud a kam jedeme. Na to nám odpověděl, že u nich jsou teď přísná silniční pravidla i pro cyklisty a v případě, že si dáváme pivo, tak nám doporučil: "Cez Slovensko nejazdite chalani, tuna byste dostali 20 Euro pokutu, choďte radši cez Rakúsko". To jsme nechtěli, ale úplně jsme se uklidnili, když on nasedl na jeho "bycikel" a bylo evidentní, že ne my, ale on měl pořádně "naváto pod čepicí". Poté jsme opět nasedli i my na naše stroje a vydali se okolím řeky Moravy směrem na jih. Střídala se místa s novým povrchem, místa s prorůstajícímí kořeny stromů do cyklostezky, ale i prašné cesty, která využívala i nákladní auta. Všeobecně čím blíže k Děvínu, tím lepší povrch. Po příjezdu ke zřícenině hradu Děvín uděláme kratší pauzu, kterou využijeme mimo jiné díky ochotě místních dívek i ke společnému fotu. Asi o 200 metrů dále však fotíme hrad i z druhé strany, ale hlavním tahákem je tu soutok Moravy s Dunajem. Morava je proti evropskému veletoku opravdu nyní jen "potůček". Ale na rozdíl od Dunaje, který je po deštích zakalený, vypadá Morava jako čistá řeka. Jedeme dále okolo ramen Dunaje, když za nimi již pozorujeme hlavní město Slovenska - Bratislavu. Nejprve uvidíme Most SNP a za ním věžáky čtvrtě Petržalka. Kocháme se pohodovou cestou po nábřeží a zanedlouho dojíždíme k moderní novostavbě ve tvaru stylizované lodi. Ta vzhledem k tomu, že jakoby visí nad řekou, vypadá jako velmi citlivě postavené architektonické dílo. Samozřejmě zde zastavujeme a pózujeme. Míjíme botely (hotely na vodě) i další zajímavosti kolem promenády u centra města. Za Mostem SNP děláme foto Bratislavského hradu a další společné foto.

Za mostem Apollo již v záhybu Dunaje pozorujeme přístaviště a jeho na středoevropské poměry rozsáhlý lodní přístav s jeřábovou infrastrukturou. Přejíždíme přes most Apollo, jehož součástí je i část vyhrazená pro cyklisty. Po jeho přejetí nám chvíli trvá, než se propleteme složitou spletí dopravních staveb a najedeme konečně zase na klidnou cyklostezku, vedoucí ven z města po jeho jižní straně.

Na konci Bratislavy cesta vede okolo úzkého ramene Dunaje, na jehož klidné vodě vidíme množství napohled dost kýčovitých hausbótů. Rychle je míjíme a navštívíme raději něco nám bližšího - bufet u Sama, kde dobře vychlazený točený Zlatý bažant nás naladí na cestu okolo vodního díla Gabčíkovo. U vesnice Čunovo projíždíme okolo malé vodní elektrárny. Je zde i ráj pro vodáky - umělé vodní kanály s brankami. Odtud se vodní dílo Gabčíkovo prudce rozšíří, takže druhý břeh vidíme opravdu zdálky. Pak už jedeme po rovině okolo vodního díla, jehož konec není zatím vůbec v dohlednu. Střídáme se, takže průměrnou rychlost v tomto úseku máme nad 30 km/hod. Po čase však nudná cesta nebaví, tak Vláďa rozhodne, že v tom vesru dáme koupel. Všichni souhlasí, ale vstup je velmi kluzký a proud silný, takže ostatní plavou jen při kraji. Vláďu nám málem odnesl proud, ale nakonec se v pořádku dopachtil na břeh. Za chvíli v dáli vidíme hráz vodního díla. To jsme ale ještě asi 20km od ní. Ve Vojke nad Dunajom stavíme na jídlo a "iontové chmelové nápoje". Po občerstvení hráz dostává jasnější obrysy, jak se k ní přibližujeme. Přejíždíme hráz na druhý břeh ke Gabčíkovu. Na hrázi děláme další foto, za ní je Dunaj směrem do Maďarska o poznání užší. Jedeme dále kolem řeky necelých 10km, ve vesnici Sáp odbočujeme doleva a asi 4km najíždíme na mezinárodní silnici z Maďarska. Tento krátký úsek je vzhledem k provozu docela hororový. Ale po chvíli už jsme ve Velkém Meďeru, cíli dnešní etapy. Večer jsme zašli do malé restaurace, kde jsme se dívali na fotbal v televizi. Obsluhovala mladá sympatická servírka, která byla asi jediná, co nám rozuměla. Ostatní návštěvníci lokálu se totiž mezi sebou bavili výhradně maďarsky. Pro nás nepochopitelné, pokud jsme pořád na Slovensku. Po více než 170km v nohách večer rádi uleháme k spánku.